New step is too far away

17. května 2017 v 8:31 | ay-chan |  Please,not be too cold!
Aina se hned po snídani zavřela ve svém pokoji a i přes Mortenovy prosby místnost neopustila. V hlavě jí zněla jeho slova 'city jsou to jediné,co ti nemohu dát jenom tak'. Ta slova byly ozvěnou v její mysli. Srdce jí svírala bolest. Seděla na okraji měkké postele,aby její slzy nepadali na postel,protože se vždy změnily v krystalky ledu. Slyšela Mortenův hlas zpoza dvěří "Aino, prosím odpust mi...nechtěl jsem ranit tvé city. Dovol mi jít za tebou" snažil se dvěře otevřít i svou mocí,ale ani ne nezachvěly. Ainina síla byla neuvěřitelná...silnější než si kdokoli dokázal představit. "Nechci tě vidět" zašeptala. On ji slyšel dobře. "Aino...já tě žádám,aby jsi mi dala šanci má slova vysvětlit lépe. Políbil jsem tě nebo snad ne? Jsi ozdobou mého paláce, můj anděl a můj hřích. Jestli se mé srdce má otevřít tak pouze ty máš klíč" šeptal opřený o dveře v zoufalé prosbě. Ozvalo se zakřupání a než stihl zareagovat, ležel na zemi v jejím pokoji. Dveře povolily. Svou tvář skryla do svých dlaní a vzlyky probodávaly Mortenovo srdce, jako ty nejostřejší dýky.
Zvedl se a okamžitě ji objal s citem nově nalezeným. "Má nejkrásnější vločko, tvé slzy šetři si až na šťasné chvíle. Aino, omlouvám se" otřel jí tváře od již zamrzající vlhkosti "Neplač, bolí mne vidět tvé slzy".
Ucítil její ruce, jak ho pevně svírají a její tělo se tisklo na jeho. Sálalo z ní teplo. Nadechl se její vůně. Aina mohla slyšet nepatrné zrychlení rytmu jeho srdce. Ta opojná sladká vůně Mortenovi zatemnila mysl. Morten zaznamenal chlad na zádech. Odtáhl se "Tvá moc se vymyká kontrole...musíš se uklidnit". Aina bezmocně sledovala své ruce tvořící nový a nový led. Vzdálila se od Mortena a přiložila ruce k ledové stěně. Svou sílu uvolnila naráz všechno do tlustého ledu,který ji dokázal vstřebat. Magické vyčerpání bylo její jedinou možností. Pokaždé,když udělala tento postup tak její vlasy zesvětlaly a pleť byla bledší. Působila,jako panenka tvořená právě tím chladem. Rty jí zmodraly a rozechvěla se. Silné paže ji zvedly ze země a odnesly na pohodlné lůžko. Zahalila ji hřejivá deka a oheň v krbu zaplál. Morten neopustil své místo vedle ní. Hladil ji po vlasech.
Aina stiskla jeho ruku a dívala se mu do očí a snad i do duše. "Je ti lépe?" Morten pln obav oplácel pohled. "Je...jsi se mnou" sladce se usmívala.
"Jsi nádherná. Mé srdce touží po tvém a přes to zůstalo uzavřeno."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama