Evil hunt 1(yaoi)

28. dubna 2017 v 14:43 | ay-chan |  Evil hunt yaoi
Jmenuji se Reigen.
Žiji v době, ve které lidé a démoni žijí společně. Lidé nalezli způsob, jak démony donutit poslušnosti. Pomocí magie se démonům nasadili obojky a oni jsou dohodou vázáni k tomu,kdo jim obojek nasadil. Démon,co mi slouží se jmenuje Apollyon...démon destrukce,kdo by čekal,že bude vypadat tak...nevinně?
Nalezl jsem ho kdysi na hřbitově. Lovil jsem jiného démona. Spatřil jsem ho se krčit v rohu jedné hrobky. Byl vyděšený, zmrzlý a zraněný. Nenámáhal se prosit o milost ani se nepokusil utéct. Sledoval mně smutnýma očima. Nabýdl jsem mu,že mu pomohu,když mi bude sloužit. Přijal mou nabídku okamžitě,ale vyžádal si,abych po něm nikdy nechtěl ukázat jeho pravou podobu démona. Už to bude skoro pěl let od toho dne. Ani jednou neprojevil vzdor nebo nesouhlas. Po celou dobu mi slouží věrně a bezchybně. Je však tvrdohlavý a nebojí se říct, co si myslí. Občas je i otravný.
Dnes jsem ho celý den nechal v pevnosti,které říkám domov.
Jedná se o vojenskou pevnost. Armáda ji však již dávno opustila. Zrovna jsem se vrátil a sešel dolů do sklepení. Našel jsem Apollyona v tréninkové místnosti. Uslyšel mé kroky po schodech a přišl mně uvítat. Hleděl na mě. "Neříkal jsem ti,aby jsi tady nebyl pořád zalezlý?" řekl jsem mu chladně. Jen se usmál "I já potřebuji nějaký pohyb, pane" z nějakého důvodu mi tak vždy říkal.
"Jsi tak otravný. Nechápu na,co tolik cvičíš. Jsi nesmrtelný- nikdy nezestárneš ani neztloustneš. Místo hloupostí,by jsi měl uklidit ten bordel nahoře" věděl jsem,že nenávidí jak bezcitně se k němu chovám. "Včera jste mi řekl,abych uklidil až v sobotu,ale jestli jste se rozmyslel uklidím hned, pane" jeho jemný hlas byl zvláštní. "Nespěchám...hlavně to ukliď" pronesl jsem a mávl rukou. "Samozřejmě. Oh...jste celý mokrý! Až teď je to vidět. Natsydnete!" vyběhl schody a začal mi sušit vlasy ručníkem,který měl u sebe "Musíte na sebe dávat pozor. Za pár dní bude rudý měsíc. Musíte zůstat zdravý jestli chcete zabránit zabíjení" usmíval se. "Já vím. Nejsem děcko" odbyl jsem ho. "Pojďte" vzal mou ruku a vedl mě pryč. Dotáhl mou maličkost až do koupelny.
"Co to děláš?" sledoval jsem ho podezíravě. "Sloužím..." řekl tiše. Pustil vodu,aby napustil vanu. Došel ke mě. Nervózně mi chytil okraj trička a přetáhl mi ho přes hlavu. "Tohle nemáš v popisu práce. Nemusíš mi dělat otroka...svléct se umím i sám" zamručel jsem.
Zarazil se "Jste zraněný....kde jste proboha byl? Měl jste mě vzít s sebou..." sledoval modřiny a šrábance na mém těle s hrůzou. Na démona byl vážně jemný a starostlivý. Namočil žíňku do teplé vody a nežně ji přikládal na moji kůži,aby smyl zaschlou krev. Ucukl jsem. "Omlouvám se,ale vyčistit to musíme..." v jeho očích jsem viděl bolest. "Ah...děláš si zbytečné starosti. Naše dohoda můj život chrání. Neumřu dokud budeš žít ty. Na démona jsi hrozně...hodný" rozcuchal jsem nz vlasy. "Pane...já..." zastavil se a zporozněl "Něco cítím" řekl vážně "Zdá se,že práce nepočká" odběhl mi pro čisté oblečení. Podal mi ho a sám se šel převléct. Sešli jsme se až venku.
Vypadal spokojeně. "Dnes bude legrace. Cítím toho démona až tady..." usmíval se nadšeně.
"Ty jsi neuvěřitelný. Přenes nás..." přikázal jsem mu. Teleportovat se umí téměř každý démon vyšší úrovně. Objevili jsme se v temném parku. Smích té zrůdy dolehl k mým uším okamžitě. Rozběhli jsme se tím směrem. Masakr....tolik těl jsem ještě neviděl.
Démon vypadal obyčejně. Jako běžný člověk. Jeho aura,ale nevěstila nic dobrého. Apollyon si stoupl přede mě "Stůjte za mnou,prosím" upozrnil mě. "Heee? Pejsek chrání pána?" smál se mu démon. Neodpověděl. Uzamkl mě do bariéry. "Nedovolím ti ublížit mu" pronesl hrdě. Omezil se. Nemohl se hnout z místa,aby bariéra nezeslábla. Démon ho zažal mlátit vším, co měl. "Uhni! Zabije tě!" řval jsem na něj. Zuřil jsem. "Přikazuji ti...použít svou pravou podobu!" vydal jsem rozkaz. "To..nejde,pane..." nechával ho dále mu ubližovat. "Je to můj rozkaz" řekl jsem vážněji. "Jak si přejete" hluboce se nadechl. Kolem ní se objevila rudá záře. Země se začala hýbat. Světlo zmizelo. Byl jako ztělesněná noční můra s andělskou tváří. Démon se od něj vzdálil "Máš být mrtvý!" vykřikl "Zabili tě...svrhli tě..." třásl se.
Image result for fantasy demon angel boy anime
"Hah...jsem nesmrtelný. Zabít mě...když jsem byl ve své slabší formě...ubohé" jeho zranění zmizela. "Neporazíš je! Nebudeš vládnout" chtěl utéct. On se rozmáchla jenom tak rukou a démona usmrtil jedinou ranou rudého záblesku. Jeho tělo se rozplynulo. Změnil se zpět. "Musíme jít...jestli mě někdo vycítil tak máme problém" teleportoval nás přímo do pevnosti. "Co jsi zač!?" vzdálil jsem se od něj. "Apollyon, anděl smrti,ale občas jsem znám i pod jménem Abaddon král armád kobylek. Vyšší démon, vládce podsvětí po smrti našeho krále...sesazen,protože jsem odmítal obsadit zemi" udělal několik kroků k temnému rohu místnosti. "Ty...proč jsi mi nic neřekl? Celá léta jsi se skrýval...lhal mi" cítil jsem zrazený.
"Neměl jsem dost sil. Zraněný takovým způsobem...mimo moji zem..přišlel jsem o svou moc na dlouhou dobu. Omlouvám se...neměl jsem tajit,kdo jsem,ale nemohl jsem se odhalit. Mysleli si,že jsem zemřel. Nemohl jsem vás ohrozit" jeho lítost mne zasáhla. "Na to jsem nepomyslel. Celé roky jsem se tě na nic neptal a nezajímal jsem o to. Měl jsem se tě zeptat než jsem ti nasadil ten obojek. Pojď sem" rozpřáhl jsem ruce od sebe "Aspoň jednou za pět let se k tobě můžu chovat líp,ale nic si od toho neslibuj". Úplně na mě skočil a přitulil se "Děkuji". "Vyléčila si tě všechna zranění? Jsi tak hloupý...mohl tě zabít,kdybych ti nepřikázal se proměnit. Nepřivedl jsem si tě domů,aby jsi se nechal zabít" vyčetl jsem mu.
"Nezlobte se. Nemohl jsem mu dovolit vám ublížit" stiskl mně pevněji,ale pak se odtáhl "Před tím jsem vás pořádně neošetřil" ukazoval prstem na koupelnu. "Já se na tvá zranění ptal dřív" zamračil jsem se. "Nic mi není. Starejte se o sebe...vaše tělo se nehojí tak rychle" prosazoval si svoje. Opět mně odvlekl do koupelny a tentokrát se neostýchal. Oblečení ze mě málem strhal. Ošetřil všechny škrábance a modřin se zbavil svou mocí. "Apollyone...proč jsi tak nervózní? Víš,že ti neublížím" pozoroval jsem jeho červenající se tváře. "Nejsem příliš zvyklý vidět muže bez oděvu jen...ve spodním prádle...přeci jen jsem tohle nikdy nedělal" byl démonem a přes to se cítil v rozpacích,když jsem nebyl oblečený. "Tak to,by bylo fér,kdyby jsi se svlékla také" škádlil jsem ho.
"Pokud se jedná o rozkaz tak asi nemám na výběr" bez odmlouvání se svlékl...měl jen boxerky. Jeho ruce se snažili zabránit mým očím vidět vše. "Stydíš se?" ptal jsem se. "Ne" řekla bez zaváhání a ruce spustil podél těla. Měl odvahu a jeho oddanost a poslušnost mi přišly obdivuhodné.
Olízl jsem si rty...v podstatě jen využívám,že musí udělat to,co chci,ale nemůžu říct,že by mne nepřitahoval.
"Proč jsi tak daleko? Takhle mi moc nepomůžeš" užíval jsem si,že jsem ho mohl takhle trápit.
Natáhl jsem se a přitáhl si ho k sobě "Tvůj pán má nedostatek fyzického kontaktu...lidé mají jisté potřeby,víš?"
"Můj pane...upřednostnil,bych nejprve koupel" voda byla ještě dost teplá. Nebyly jsme pryč tak dlouho,aby vychladla.
Bez ostychu jsem si sundal i to poslední,co jsem na sobě měl.
Přešel jsem k vaně a sedl si do ní "Tak honem". Pomalými krůčky se dostal ke mě. Ostýchal se ale boxerek se zbavil. Sedl si přede mě. Objal jsem ho kolem pasu a pořel jsem si hlavu o jeho rameno "Chci,aby jsi věděl,že nic necítím. Mrzí mě to,ale ne...tady jde spíš o fyzické potřeby. Jsi ochotný to pro mě udělat?"
"Samozřejmě. Pro vás udělám naprosto cokoli. Nemusíte projevovat žádné emoce" lehce otočil hlavu a políbil mne na tvář. Šokovalo mně to. Chytil jsem ho za bradu a díval se mu do očí "Dnes večer už nemluv...dělej pouze o co si řeknu. Tvůj úkol je potěšit mě" sděloval jsem mu jeho dnešní účel. Poslušně kývl. Hned na to jsem ho políbil. Byl jsem hrubý a vášnivý. Dlouho jsem se nikoho nedotýkal. Tiše mi do rtů vzdychal. Než jsem se odtáhl tak jsme ho kousl do spodního rtu. Mé ruce jezdily po jeho kůži a pevně mu mačkali boky . Napjal se a ucukl ode mě. Zamračil jsem se "Proč se odtahuješ? Odpověz". "T-to bolí. Omlouvám se za neuposlechnutí rozkazu,ale mé tělo je citlivé...zmáčkl jste je opravdu silně" přisunul se zpět. "Ah...dobře. Jestli tě bude ještě něco bolet tak mi řekni...jinak platí rozkaz o mlčení" tentokrát jsem se mu věnoval mnohem něžněji "Ale...občas ti způsobím bolest úmyslně" kousl jsem ho do krku. Cukl sebou,ale nehl se ode mě.
Vzdychal,když jsem jsi s ním hrál. Jedná má ruka se vydala níž- hladil jsem ho po stehně nejprve zvenku,ale brzy jsem začal hladit vnitřní stranu. Jeho hlas zněl krásně a eroticky. Vychutnával jsem si ten okamžik. Jako chlapec byl přitažlivý až příliš. Démoni měli vždy takovou okouzlující auru. Ruku na stehně jsem posunul výš. Zachvěl se. Posunul jsem ruku znovu,ale tentokrát dolů mezi stehna. Cítil jsem jeho nejistotu. Nevydržel jsem však čekat a dotkl jsem se jeho nejintimnějšího místa. Dráždil jsem ho nejprve jen lehce,ale pak jsem prsty zajel dovnitř. Vyjekl sladce. "Líbí se ti to?" šeptal jsem mu do ucha. Přikývl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama