Wild

28. února 2016 v 19:52 | ay-chan |  Forest love
Zabloudil jednou jeden kluk v lese. Les byl hustý a rozlehlý. Málokdo z něj dovede najít cestu. Bloudil několik dlouhých dní a nocí. Uslyšel smích a tekoucí vodu. Proplétal se mezi stromy. Kličkoval sem a tam. Prošel posledním houštím a náhle ji spatřil.
Dívku neskutečně krásnou. Hlas mu selhal. Zůstal nehybně stát. Dívka neměla žádný oděv. Učinil krok blíže. Polekala se a skryla za keře. "Počkej! Nehci ti ublížit!" vyjekl chlapec rychle. Jen se na něj podívala s jistou nedůvěrou. "Jmenuji se Rick. Zabloudil jsem...jsi první koho jsem potkal. Neznáš cestu do města?"
Zavrtěla hlavou a rychle se oblékla do potrhaných šatů. Moc ji nazahalovaly. "Cestu neznám...já jsem Tamara. Neznám místa mimo les" odpověděla mu konečně.
"Víš,kde les končí?" zeptal se spěšně.
"Ne. Mohu tě dovést k pitné vodě a k jídlu,ale více tě nepomohu" vydala se cestou mezi stromy. Následoval ji bez rozmyslu. Neměla boty. Šlapala po větvých a po přešla skály u vodopádu. Obrovský strom skrýval její domov ve své koruně. I s košíkem jablek v ruce vylezla nahoru. Podala mu ruku a on pomoc přijal. "Ty tu žiješ sama? Mezi...zvířaty?"
"Ano. Nebojím se jich" její hlas zněl klidně a sladce.
"Mohu se zeptat kolik ti je nebo odkud jsi?"
"Dvacet let mi bude za pár dní. Pocházím odsud. Z lesa" usmála se.
"Jsi snad víla?" bylo mu do smíchu
"Možná víla,možná elf a nebo anděl,co z nebe přiletěl" v tu chvíli se zahleděla ven na nebe.
Netušil jak odpovědět."Zítra tě zavedu dále do lesa...třeba narazíš na nějaké lidi. Měl,by jsi odpočívat. Dojít až sem tě muselo stát mnoho sil" došla k němu a strčila ho do ramene. Spadl do měkkých kožešin. "Dnes budu muset spát vedle tebe" bez ostychu si k lehla "Dobrou noc" zazněla poslední slova než se její ,oči zelené stejně jako celý les,zavřeli.
Polkl a pevně sevřel víčka. V noci se mu těžce spalo.
Aniž,by si toho byla vědoma ho objala. Přes šaty mohl cítit každý dotek její kůže a každý detail jejího těla. Naštěstí jej přemohlo vyčerpání.
Ráno ho probudil zpěv a křik. Vyjekla když se probudila v jeho náruči a obličej jí zařil jasně rudou barvou. "Tamaro?" sledoval tu reakci.
"R-ricku...t-ty...um...už nikdy mě neobjímej!" panikařila. Její srdce nikdy nebušilo tak rychle a nechápala,co se děje.
"Tamaro...um,omlouvám se. Bylo to podvědomě. Nemusíš se mě bát. Přísahám,že ne" natáhl k ní ruku a zastrčil jí vlasy za ucho. Špičaté ucho...
"Ehm...Tamaro...co máš s uchem? "
"Nekoukej na to...prosím. Vysvětlím to,ale nekoukej se" opět panikařila.
"Tamaro,uklidni se. Kouknu se na mě a buď klidná ano?" utěšil ji. Poslechla ho. "J-já jsem...jsem elf. Zní to šíleně,ale jsem. Žiji daleko od lidí právě proto. Má matka je elfka,ale můj otec je člověk...proto jsem sama. I ty odejdeš" bylo jí do pláče. I přes předchozí zákaz ji objal "Nemusím odejít jestli si to přeješ. Mohu zůstat. Nádherná Elfko".
Políbil ji na špičaté ouško. "R-ricku ne!" chtěla ho odstrčit,ale on se nenechal a dál ji objímal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cyber-princess cyber-princess | Web | 28. února 2016 v 20:07 | Reagovat

ježíš to je tak roztomilý <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama