Noty spojují životy 3

13. února 2016 v 23:21 | ay-chan
Zadívám se do těch modrých očí. Mohl,bych se v nich utopit.
"Ayo...um...nechceš s námi zkoušet?" ozve se opět Kaito.
"Nevím...možná. Když najdu čas" kývne mu na to.
"No tak jo...abych to vysvětlil. Hrajeme hru o děckách,která se setkají ve světě,kde je nikdo nemusí. Spolu se probojují životem do vyšších míst. A mezi nimi jsou dva,kteří nemohou být jeden bez druhého,ale ona má v životě mnoho zábran...asi tak" řeknu jí stručně.
"Že by podle skutečnosti?" zasměje se vesele "Jak dlouho tu budeme?" asi se cítí nepříjemně mezi tolika lidmi.
"Chvíli. Jen zkouknu,co už umí"
Je to celkem velký kus. Jsme za polovinou. Všichni se předvedou v plné parádě. Používáme moderní a starší skladby. Prvky modernějších tanců.
Hned jak dotancují řeknu "My už půjdeme. Za dnešek toho má asi dost. Čus"
Všichni se rozloučíme. Půjčí Aye svoji mikinu. To její červenání si vážně říká o...Sakra na takový věci,bych myslet neměl!!!
**Časový posun:další den 10:37-Aya jde za ředitelem nahrávací společnosti se Zerem**
"Opravdu za ním chceš jít?" ptám se.
"Ano chci. Donutím ho,aby mně nechal s vámi zkoušet" usmívá se. Je více než odhodlaná.
Vejdeme do kanceláře. Na židli sedí odporný plešatý tlusťoch.
"Dobré ráno,pane Řediteli. Ráda,bych s vámi projednala jistou záležitost. Chci pracovat na divadelním muzikálu a-" utne ji řeči.
"Velká hvězda už si dělá požadavky? Nic nebude....leda,že bys..." přejde k ní a už se chystá jí sáhnout pod sukni. Čapnu ho za ruku a zkroutím mu ji za záda "Pane byl,bych rád,kdyby jste na slečnu nesahal a ani na ni nijak neuplatňoval možnost platby jejím tělem. Vystoupení je zcela zdarma. Za účast nemusí nikdo obdržet vaše peníze. Dohodneme se?"
"Jo! Ať si hraje v čem chce! To bolí! Pustíte mi tu ruku!?" řve plešatec strachy.
Pustím ho "Vidíte,že jste chytrý. Mějte se."
S úculkem vyjdeme z budovy. "A máš to. Můžeme spolu zkoušet."
Podívá se mi římo do očí "Nastěhuj se do mého domu prosím...je velký. Budeš mít soukromí,ale prosím...já tam sama nechci"
Přikývnu "Asi si půjdu sbalit kufry. Pomoc se hodí,slečno" usměji se.
**Časový posun: 12:40-u brány Ayina domu**
"Mega! Říkala jsi velký,ale tohle je snad dům pro tisíce lidí" žasnu.
"Jenom tak působí. Který chceš pokoj?"
"Chci,který ti bude nejblíže" jsem upřímný.
"V mém pokoji není tolik místa pokud myslíš tohle. Žertuji...můžeš spát na gauči kousek od mé postele"
"Mám z tebe nemravný myšlenky"
"A chceš je uskutečnit?" natiskne se na mou hruď tou svou....vidím jí dokonale do výstřihu.
"Ayo...ano....chci tě,ale nevím jestli jsi si jistá" zavrtím hlavou.
"V-víš já to chci. Chci 'to' dělat s tebou. B-bude to moje poprvé,ale chci ho dát tobě. Známe se sice teprve druhý den,ale já jsem si jistá" zase se červená.
"Večer,bychom mohli...přes den ne. Máme ještě spoustu práce,ale pozor,abych tě svou vášní nespálil"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama