First step

28. února 2016 v 23:06 | ay-chan |  Please,not be too cold!
Příběh ledové královny známe. Nikdo neví,že Ledová královna měla dceru. Krásnou dceru.
Byla nádherná a též obdařená ledvou magií. Její magie však byla příliš silná. Princezna ledu se jmenovala Aina. Její srdce bylo čisté a citů schopné. Nezvladatelnost jejích sil však sílila a její matka se rozhodla ji poslat k vládci zimi v Norsku.
Jeho moc nad zimou byla dost silná na zastavení té její. I když proti své vůli,odcestovala Aina za zimním vládcem.
Jeho palác viděla již z dálky. Byl ponurý. S prvními kroky pocítila onu moc muže,který čekal na konci obrovského sálu. Otočil se na ni a v rukou sformoval ledovou korunu.
Přistoupil k ní a dal jí korunu na hlavu "Aino...princezno ledu,nyní jsi královnou. Tato koruna zmírní tvou moc. Zmrazí tvé emoce".
Aina si ji okamžitě sundala z hlavy "Emoce!? Královna!? O čem to mluvíte!?"
"Klid" promluvil přísným tónem "Jsem Morten. Král zimy. Tvá matka,Ledová královna mě požádala,abych tvou magii potlačil a učinil tě královnou. Jediná cesta k potlačení magie je zničení citů" sám byl bezcitný.
"Nechci. Nebudu bezcitná stvůra" mrštila korunou o zem ve vzteku "Chci se to naučit ovládat. Své city si ponechám a nenechám si rozkazovat někým,kdo tomu nerozumí" šťouhla mu prstem do hrudi.
Oněmněle na ni zíral. "Jsi fascinující dívka. Žádnou takovou jsem ještě neviděl" lehce se pousmál. Na čele jí vytvořil vločku "Prozatím bude stačit ta vločka. Nech si ji. K tvému srdci nedosáhne. Učit tě budu až zítra. Musíš být unavený a také hladová. Z tvé země je to dlouhá cesta"
Jenom mu na to kývla a šla za ním.
"Mohu vám říkat Mortene?" otázala se.
"Jistě. Můžeme i nechat těch formalit. Jsme tu jen my dva. Jinak...být královnou znamená být mou ženou"
"Co? Neznám tě...nemůžu"
"Poznáš. Já o tobě všechno vím. Máme spoustu času se poznat ještě lépe" dokončil svou myšlenku.
"Ráda tě lépe poznám. Jenom...být sama s cizím mužem je maličko...zneklidňující. Omlouvám se,ale jsem z toho nesvá,když vím,že si tě musím vzít..." ve tváři zčervenala,což se Mortenovi velice líbilo.
"Nemáš se čeho bát. Proti tvé vůli se tě nedotknu...přísahám" slíbil jí.
"Tak dobře" usmála se. Nabídl jí ruku u schodů a ona ji přijala. V jeho tváři se však nezračili žádné city
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama