Noty spojují životy

20. prosince 2015 v 21:15 | ay-chan
Jmenuji se Zero ( :D ne není to ten z anime).
Jsem zpěvák...nijak slavný...většinou jen zpíváme z kamarády v baru. Jako můj nej kámoš a můj 'bratr' jak mu rád říkám je tu vždy Kaito.
Jsem bělovasý kluk s očima šelmy. Mám je dost světle zelené až žluté.
Jsem dost vysoký. Kaito má vínově rudé vlasy a takové tmavě zelené oči.
Oba hrozně obdivujeme jednu zpěvačku. Jmenuje se Aya Stark. Je úžasná. Má hlas anděla. Umí tančit. Její černé vlasy kontrastují s modrýma očima. A ta postava...jen na ni pomyslím a už slintám! ( XD )
Rád,bych ji potkal,ale nemůžu. Jsem dost problémový typ. Mám pletky s mafií a tak. Nechci jí ublížit. Jednou jsem šel po ulici. Kolem mně se mihla super sexy holka tak jsem na ni zavolal "Hej! Jak se jmenuješ?" ne nemám ani trochu studu.
"Stark A-...promin už musím...někdy příště" rozběhla se pryč v polovině odpovědi a pak někdo proběhl kolem. Nějací velcí chlapi. Nadávali,protože jim zmizela.
Raději jsem za ní neběžel. Akorát,bych ji tím prozradil.
**později v Zerově zkušebně**
Zero si zpívá: "When I saw her...going down the street,she looks so fine i just had to speak. I asked her name but she turn away...all that i could say was..." a tím skončil.
"Určitě řekla Stark A...tak moment! Aya! To byla Aya! Já jsem idiot,že jsem ji nepoznal" zanadával jsem sám sobě.
"Co tady řveš?" otázal se mně Kaito,který zrovna dorazil.
"Byl jsem venku a potkal holku...a až ted jsem zjistil že to byla Aya. Řekla mi že se jmenuje Stark A...ale nedořekla, protože někomu utíkala" řeknu mu smutně.
Poplácá mně po rameni "Tak příteli...jsi idiot. Mazej ven. Co když tam ještě je? Měl,by jsi ji najít" promluvil k mému svědomí.
"Rozkaz " zasměji se "Omluv mně tu pak" rychle vyběhnu do ulic města. Probíhám ulicemi sem a tam. Zahlédnu postavu v temné uličce. Spadne,když tam doběhnu a dá před sebe ruku. Na té se jí rozhoří plamínek. Užasle heldím na tu dlaň v plamenech. "Klid...koukni na mně. Jsem ten kluk,co tě oslovil...neboj se. Chci ti pomoct" polknu,ale i tak ji chytím za hořící ruku "Půjdeme?"
Lesknou se jí oči slzami "Nedá tě jim" zašeptám. Když se k ničemu nemá tak si zvednu do své náruče a nesu pryč. Vůbec se mi nebrání. Odnesu si ji domů. Není to tu moc velké...
"Díky" šeptne mi tím jejím nádherným hlasem. Všimnu si potrhaného oblečení "Najdu ti něco na sebe...počkej tu" položím ji na pohovku. Vyhrabu ve skříni jedno svoje triko...bude jí velké. Vrátím se k ní "Nic menšího nemám" řeknu omluvně.
Zabaví mi látku v ruce "To nic...jasně,že je velké...jsi obr" zasměje se.
"Ani nechápu,proč jsi mi pomohl...nemám ti jako poděkovat" červená se u toho.
"Za nic neděkuj...já děkuji tobě,že jsem tě potkal...jsi moje inspirace" usměji se na ni.
"D-díky" koukla jinam...je roztomilá! "Neřekl jsi mi tvoje jméno" poznamenala.
"Omluv mé vychování...nějak jsem zapomněl...Jsem Zero"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama