Jen jednou jsem si něco přál...a to, abych nebyl sám(hard yaoi...ale jenom trošku)

20. prosince 2015 v 20:59 | ay-chan |  Speciály
Na vánosční svátky se dějí zázraky.
Důkazem toho je můj život.Minulé Vánoce jsem ležel po nehodě v nemocnici a stále dokola si přál,abych tam s někým byl. Nesplnilo se to.
Letos...opět o Váncích, jsem sám. Sedím venku. Je mi už 22. Jsem velmi mladý a i přes to jsem učitelem.
Jsem takový menší. Měřím pouchých 165 cm. Mám hnědé až kaštanové vlasy,které podtrhávají zelené oči. Vyučuji delikventy na nejhorší střední škole tady!
A jeden z nich se mi neustále vysmívá. Měří asi nějakých 190cm obr jeden drzej!
Zpět k věci. Jsem sám. "Kéž,bych nebyl sám" říkám si pro sebe tiše.
"Tak já tady s váma budu" ozve se velmi povědomí hlas.
"Kurose Ayato? Co ty tu chceš?" zamračím se na něj. Jen jsem na něj pomyslel a už je tu!
"Ale no tak...Já vám taky neříkám celým jménem pane Tachibana Yuu...nebo jen Yuu?" zasměje se.
"Trhni si. Jsou Vánoce tak padej domu" rozkážu mu. Zvedne ruku a nad hlavu mi i s ní dá jmelí "Bez pusy ne" zamítne mou žádost. "Zešílel jsi nebo ti ten mozek umrzl?" pozoruji ho.
Nakloní se ke mně až se skoro dotýkáme nosy "Prohrál jsem sázku a jako trest musím políbit osobu,kterou miluju...tak jsem tady" dokončí slova. Naprosto zrudnu "Co když tě ta osoba nechce?"
"Bude chtít" jeho černé vlasy a modré oči jsou velmi přitažlivé i jeho tělo. Bez dalších řečí mně políbí. Chvíli se bráním,ale nakonec ho nechám si dělat co chce. Chtěl,bych se více nadechnout jenže pokus o nádech ústy jsem jaksi nedomyslel a on mi začal zkoumat ústa svým jazykem. Zavdychal jsem mu do rtů a chtěl se odtáhnout. "Yuu...nebraň se mi. Miluju tě" Ayatova slova se mi zaryla do paměti. Oddálil se. "Blbče! Už nikdy se mně nedotýkej kvůli sázce!" nějak mi ruply nervy. Mé sebeovládání nikdy nebylo zrovna nejlepší. "Yuu...klid. Já...to myslím vážně" z kapsy vytáhl malou krabičku. "Co to je?" nechápavě jsem svůj pohled na krabičku upíral. Popošel ke mně a obsah krabičky se mi náhle ocitl na krku. "Obojek!? Jsi normální!?" vyjekl jsem. Nejde to sundat. "Tak a teď jsi jenom můj" během okamžiku mi darovat i tenký řetěz místo vodítka a namířil si to k mým dvěřím "Yayato já nejsem zvíře a do mého domu nejdeš" nehodlám mu ustoupit. Bohužel toto byla jasná prohra.
**O několik chvil později**
"Ne! Nesahej na mně!" můj hlas se chvěl. Svléká mně můj vlastní studen...pomoc!
"Yuu nech toho...bude se ti 'to' líbil" na 'to' dal důraz,aby se ujistil,že vím co se bude dít. Nasucho plknu "Nebudu s tebou spát...Ayato prosím...jsetli mně chceš tak budiž,stejně bych se ti neubránil,ale nespěchej tolik" oparvdu se bojím.
Něžně se usměje "Dobře...ale budu tvé krásné tělíčko trénovat než k tomu dojde-platí?"
Nezbývá mi nic jiného než souhlasit "Platí"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama