Oheň a hromy

23. listopadu 2015 v 14:10 | ay-chan |  hentai (neboli-hetero XD )

Bývalo tu krásně,všude plno lidí a úsměvů.Nyní je tu temno a když chceme opustit naše domovy tak musíme mít plynové masky a ochranné obleky(jen někteří-vysvětleno níže). Před pár lety došlo k neuvěřitelnému uvolnění radiace z neznámého důvodu a neznámého místa. Lidé,kteří žijí mimo podzemí stále nenašli zdroj ani důvod úniku. Pár z nás bez schopností pro ně musí pracovat a hledat ho. Osvobození je náš cíl.Většina lidí umřela,jiní ji přežili díky svému postavení a my...my jsme se tomu prostě přízpůsobili. Velice malá hrstka lidí,která přežila a nyní je utlačována a držena v podzemí, si díky radiaci osvojila různé schopnosti nebo je prostě jen nezabije.
Pár z nich jejichž schopnosti jsou silné a v boji užitečné,utvořilo společenství-A.R.P(Anarchy Radioaktive Powers),které bojuje za znovu povstání lidstva. Mocní lidé utlačují ty slabé a tomu se my chceme postavit. Jmenuji se Sára Rogersová. Zodpovídám za organizaci rebelské pobočky v New Yorku.
Už nějaký čas vím o své schopnosti. Vše co chci se roztaví,shoří nebo se mi objeví plameny na kůži dlaní. Schopnost ohně patří do kategorie S,jedna z nejvíce nebezpečných.Jsou tu úrovně E-SS. Patřím do seznamu jako dvacátá sedmá,nejnebezpečnější. Spolu se mnou se do tabulky umístili vůdci zbylích dvaceti šesti poboček a pár jiných obdařených jedinců.
Dnes se koná oslava kvůli dobití dalšího kousku státu New York.


"Slavte,pijte,a klidně se mi tady i milujte. Milé dámy a drazí pánové" zvolám na celou místnost s lahví ruce. Dav zajásá. Během oslav se vždy několik párů vytratí. Jestli někoho mám? Ne,ani náhodou...akorát,bych ho podpálila. Ze spaní mi často vzplane postel,když mám noční můry. Nehodlám si upalovat milence. Ale teď se bavme o něčem jiném. Naše malá organizace ukrývající se ve starých částech pod městem má svůj elitní tým. Já(bruneta s očima mixu hnědé a zelené a dost nebezpečná,specialista na zbraně-oheň),Jay Stark(takový černovlásek se zelenýma očima a pěkně sexy,profi odstřelovač-blesk),Michael Romanov(Menšího vzrůstu,zrzek,oči modré,odborník na výbušniny-zem),Evans Fury(kluk tmavé pleti-nejsem rasita,vysoký a dost ukecaný když jednou začne mluvit,oči šedé,znalec strategií a hacker-bouře),Elen Parker(takový mladý génius a vynálezce,oči tmavě hnědé,vyrábí nám zbraně-voda).
No tak to jsme my...elitní tým NY-shadows. Při oslavě se,ale cosi stalo s mým já nikoho nechci. Ignore...kde jsi moje ignorování?
"Um...Sáro,máš chvíli? Chci si osamotě promluvit" říká mi Jay tím svým ledovým tónem,co mi vyrvává srdce z hrudi. "J-jo jasně" kývnu mu a následuji ho až za roh.
Natiskne mně ke zdi "Prosím,poslouchej". Jemně až neznatelně kývnu.
"Vím,že nikoho nechceš kvůli svému ohni. Co,kdyby to byl někdo koho nejde spálit? Zkusila,by jsi to?" kouká mi do očí a hledá jedinou známku naděje.
"A-asi. Jsi moc blízko..." upozorním ho "Znervózňuje mně to". Zapřu mu ruce o hrudník.
U stropu celé naší "vesničky" se objeví obrazovka(hologram). Na něm je hvězdné nebe problikávající ohňostroji.
"Jsi nebezpečně rozkošná jako vždy" uslyším a pak už jen cítím jeho rty na svých. Byl to dlouhý a vášnivý polibek. Nenápadně se vrátíme na oslavu. Celu dobu jsem se červenala pokaždé,když se na mně podíval.

** o pár chvil později **

Oba jsme toho dost vypili (já jsem tím známá) a on mně prostě táhl ke mě domů. Strčil mně do domu a zavřel dveře. Sundal mi mou černou bundu. Pomalu a něžně mi sundal všechno oblečení a rozpustil vlasy z dlouhého copu až ke konci zad. Vslékl i sebe. "P-počkej...Já....se bojím" špitnu tiše.
Usměje se dovede nás do mojí ložnice. Položí mně na postel a lehne si nade mne "Pššt...vím,že je to tvé poprvé. Jenže tě chci už moc dlouho. Budu něžný...blesk ohněm nespálíš" usměje se a já skloním pohled a snažím se skrýt rudé tváře. Rty zanechává vlhkou cestičku na mojí kůži s občasným použitím zubů. Potichy zasténám a zašeptám "Promiň,já nechtěla udělat ten zvuk..." s ním jsem,jako někdo jiný. Z mojí děsivé až temné stránky se stala milá a stydlivá...pomoc!! "Jayi..." hlesnu "jsi si jistý?" váhám.
"Jsem si jistý. Chci tě slyšet víc" přitiskne se ke mě víc. Rukou se přes mé tělo propracuje až k rozkroku. Kousnu se do spodního rtu.Chci ho zastavit. Na posledí chvíli mi,ale něčím spoustá ruce "P-počkej..." než stihnu doříct větu,umlčí mně svými rty. Bez varování do mě vnikne celý. Bolestně syknu. Skousne mi ucho,zašeptá "Jsi úžasně těsná...". Na nic nečeká. Tvrdě přiráží do mého nitra. Fascinuje mně,jak se bolest přeměnila na rozkoš. Nekompromisně si mně bere. Občas mi zmáčkne bradavky...co se děje? Proč se mi to tak líbí? Je mi takové horko a jeho doteky elektrizují,ale ne díky jeho schopnostem...
Rozkoš se stupňuje..."Jayi...já,já bu-budu...dost". Uculí se "Já taky...".
Leknu se "To ne...dovnitř ne". Naprosto se na můj protest vykašlal. Zrychlil přírazy. Teplo se rozlilo mým nitrem. "Pako..." špitnu.
Rozváže mi ruce "Neboj se. Na poprvé opravdu těhotná nebudeš...nechci děti dokud si tě nevezmu. Času dost...nejdřív získáme náš svět zpátky" ušklíbne se. Zrudnu "Vezmeš?" svatba!? Se mnou!!?
"Jo,vezmu. Připrav se na to...požádám tě přede všemi v tu chvíli,kdy to nebudeš čekat" vrhne se až hladově na mé rty.

**po chvíli...**

Mezitím,co zůstal ležet,jsem se osprchovala. Vrátila se lehla si k němu. Schloulila jsem se mu v náruči "Kouzla...to musí být kouzla. Úplně mně měníš" usměji se. On se mi podívá do očí a já se v těch jeho zelených naprosto ztrácím...
"Jediné kouzelné tady,jsi ty" usměje se a pohladí mně po tváři "Měnit tě? No...mohl,bych maličko. Na zodpovědnější". Koukám na něj uraženě. On se zasměje "Jsi vážně sladká" něžně mně políbí."Jen už žádné svazování" vydechnu mu do rtů. Pozoruje mou tvář "Mám i lepší možnosti...přakvapení tak se neptej" palcem obkreslí mé rty. Lehne si na bok tváří proti mé. Přitáhne si mně do objetí. Usínám v jeho hřejivé nářuči.

**někdy v noci...**

"Ne!!" vykřiknu ze spaní a posadím se na hořící posteli(Je z ohni odolného materiálu-naštěsí). Jay si sedne,jakoby nic. "Psst...to nic. Spi dál" stáhne nás do peřin. Uhasím oheň.Necháme se unášet hezkými sny.

**svaté a klidné ráno...**

Probudím se v prázdé posteli. Cítím něco skvěle vonět...
Sejdu po schodech z ložnice a mířím do kuchyně. Snídaně už byla na stole. Vypadá opravdu lahodně. "Dobré ráno,Lásko..." Jayův úsměv mi rozbuší srdce. Ono se to opravdu stalo!!!? Um,no...fajn. Už s tím nemůžu nic dělat."Dobré.." odpovím a posadím se ke stolu. "Vystydne to..." upozorní mou maličkost. Rychle si vezmu příbor a pustím se do jídla. Jay si sedne naproti a také začne jíst. Dojím a odnesu talíř. Zastavím se nad ním "Děkuji," políbím ho na tvář "výborné".
Odejdu do pokoje se obléct,abych mohla na poradu,která za chvilinku začíná.
Porady jsou vždy nudné,ale nutné. "Sáro...myslím si,že bychom o tom prozatím mluvit neměli...hrozí tu převelení...já od tebe nechci pryč" Jay se na mně smutně dívá. Ten pohled mi drtí srdce. "Dobrá,dobrá jen se tak na mně už nedívej..." zakryji si rukama tvář. "Půjdeme? Přijít pozdě nechci" řeknu a rychle mizím ven z domu.

**již na poradě**

"Tady je Manhattan...opěvný ostrov v jádru města. Tam musíme. Když použijeme staré tunely metra...dostaneme se tam" poukáži na modře vyznačenou cestu. "Já,Jay a Michael půjdeme po modré. Evans a Elen půjdou po druhé...zelené" zasměji se "Elene...je tam hodně vody takže na Evanse dávej bacha...nikoho z nás neutop".
Všichni se začnou smát jenom Elen uraženě zamumlá "To není fér...Sáro ty chodící grile!!" naštve se a odejde. Zaraženě koukám na zavírající se dveře "T-to,ale-. Já nejsem..." schopnost se mi začíná vymykat a mé tělo samo od sebe vzplane "Já jsem nechtěla-" po tvářích mi stékají slzy a plameny je vysušují. Jediná urážka ,stane se tohle "Vypadněte...nečumte a zmizte!! Chcete se uškvařit nebo co? Tak už jděte!!" zařvu na zbytek. Kluci se zvednou a vyběhnou ven. Jay tam zůstane "Mně to neublíží tak počkám až to přejde" sedne si a dál neřeší situaci.
"Neblázni...tohle není stejné.Tenhle oheň není můj!! Zmiz!!" oči mi rudě zazáří "Už ji neudržím dlouho...prosím odejdi" padnu na kolena.
Rychle vyběhne ven. Budova se rozhoří. Jiskry létají vzduchem a snášejí se opět dolů jako sníh. Mapy a plány naší mise se stávají popelem.
Naštěstí si je pamatuji. Až když celá budova zemře v plamenech a lehne popelem tak se mi podaří uklidnit. "Slušný plamínky " uslyším povědomí hlas. Zvednu hlavu "Seb-Sebastiane?" oči se mi rozzáří "Bratříčku..." vrhnu se mu do náruče.
"Sáro...co se stalo? Zase jsi se to pokoušela krotit moc dlouho?"
Přikývnu. Můj tým se vrátí a já ho pustím "Tak jo...proč jsi tady? Nemusíš mě hlídat. " zabručím.
"No,někdo mi řekl,že jsi posledně na oslavě zmizela s jistým mladíkem. Náhodou stojí támhle. Jay...nepletu se?" usmívá se jak sluníčko. "Do toho ti nic není. Jsem dospělá. A pokud tím nenaruším funkčnost jednotky tak se nic neděje" založím si ruce na prsou a odměřeně ho pozoruji "Mám vyšší postavení. Tvoje rozkazy nemusím poslouchat " poodstoupím od něj.
"Ale ale...sestřička zlobí. Máš pravdu. Mám nižší hodnost. Pořád jsem tvůj bratr. "
Zmrazí zem kolem sebe.
"Tvůj led je pro mě nebezpečný asi jako...moucha" ráda ho štvu "Budu chodit s kým chci a velet komu chci. Má chvilková slabost zavinila,že jsem zapomněla jakej jsi hajzl."
"To není pěkné mi tak říkat...dřív jsme si rozuměli. No nic...jsem zde z jiných důvodů. Na,vezmi si to" hodí mi obálku. Podezíravě si prohlížím úhlednou bílou obálku. Otevřu ji. "Nový vojáci? Zaškolení? Tak jo no" kývnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama