Náhoda

23. listopadu 2015 v 14:12 | ay-chan |  hentai (neboli-hetero XD )

Sedím v lavici. Okolo mně jako vždy šaškují spolužáci a ptají se na úplné blbosti. Moc hluku na můj vkus. Nemluvím na ně,ani se na ně nedívám a přes to jsem zaplavena dotazy a pitomými příběhy. Mít bohatého tatínka je někdy děsný.
Záchranou je mi zvonění. Mimochodem jedná se o internátní školu. Do třídy vkročí naše milá třídní učitelka a pár lehkými ťuknutími do tabule upoutá naši pozrnost.Upře na nás své pronikavé zářivě zelené oči ukryté pod brýlemi a červenými vlasy.
"Mám pro vás nového spolužáka" prohlásí svým medovým hlasem.
Do třídy vejde bělovlasý vysoký kluk s piercingem v obočí a dvakrát propíchnutým pravým uchem. Jeho modré oči působí chladně. "Jelikož už na kolejích není místo zbývá jen jedna možnost,kde může být....slečna Hirashimi se jistě ráda podělí o své obytné prostory...nebo spíše musí na žádost svého otce" dodá učitelka rychle. V tu chvíli sebou trhnu a vykřiknu "Cože!?".
Kluk popojde a ukloní se mi "Omlouvám se za tuto nepříjemnou situaci...doufám,že spolu budeme dobře vycházet".
Zvedne zrak a pohlédne na trošku vyšší dívku,ale ne víc než on,jejíž černé vlasy zdobí modré melíry a její oči mixu hnědé a zelené ho zděšeně sledují. Zamyšleně si prohlíží její postavu vidětelně tvarovanou ze sportu a na chviličku se zastaví nad velikostí jejího hrudníku,který není až tak malý...Pak se zaměří na její tvář. Třída naplněna tichem se zase postupně rozmluví.Ta dívka, tedy já,odpovím pouze kývnutím a posadím se na židli.
Tati,zbláznil jsi se? Pomyslím si.
Nakonec ho učitelka představí "Jmenuje se Nick. Příjmení není třeba že?".
Usměvavá učitelka odejde a on si sedne hned do vedlejší lavice. Následovně přijde fyzikář s jeho testíkem...asi se musím víc učit. Jak já tu fyziku nesnáším.
***
Přestávka

"Ehm...slečno Hirashimi?" přistoupí Nick. Zvednu oči působící bezcitně od knihy "Copak?" usměji se milounce. V očích nechávám chlad,občas to pomáhá na odrazení lidí.
Váhavě se nadechne "Jaké je vaše křestní jméno? Mohu vám tykat?" slušnost mu neschází. Možná až moc.
"Aya...a ano můžeš" spozoruji,že když je v mé blízkosti tak se ostatní drží dál. Konečně se jich zbavím. Štěstí se tomu říkat nedá,ale chvíle bez stupidních dotazů mi opravdu nevadí. Krásné ticho a klid.
"Pověz Nicku...tobě nevadí,že budeme sdílet jeden pokoj?" otážu se s rudými tvářemi.
"Ani ne...už jsem vymyslel jak zabránit jakékoli trapné situaci...vše ti řeknu po škole" odpoví se stále neutrálním výrazem. Jde z něj i docela strach.
Kývnu a pokynu rukou ať si přisedne. Vyndám si oběd a udiveně se po něm kouknu "Ty nebudeš jíst?"
Pokrčí rameny "Nemám nic". Posunu své jídlo k němu v přátelském gestu "Dej si."
Podepřu si hlavu rukou a jím malá sousta. Koutkem oka ho pozoruji...vypadá celkem dobře...je přesně můj typ,ale ne...nejde to!
Já slíbila,že nebudu chodit se spolužáky...achjo mami ty mně mučíš!!Počkat...on se mnou bydlí na žádost otce? Proč,by táta...? Klid teď je důležitá další hodina a to je...
Brzy budeme mít hudební výchovu. On...uslyší můj zpěv...neee!!

Mezitím v Nickově hlavě: To jídlo je dost dobré. Takže s touhle hezkou holkou budu bydlet a spát v jednom pokoji? Výhra!!Ještě,že se její a můj táta znají. Ona je opravdu pěkná.Ty modrý melíry jsou pěkný,ale je její barva opravdu černá? Jenom její oči mi k ní nesedí...hnědá se zelenou,krásná kombinace,ale působí dost sklesle. Počkat co to...zpoza trika jí na krku kouká tetování!!! Dneska večer bude legrace!
**
Další hodina=hudební výchova (pardon za ty skoky v ději xD ale jinak by to bylo moc dlouhé)

Učitel..plešatý v šedém svetru s růžovými pruhy. "Ayo...pojď sem...zazpíváš nám".
Bůh je krutý. Proč já?
Poslušně jdu k tabuli. Dostanu papír se slovy,piáno se rozezní.
"Hlasy andělů znějí v mých uších. Nesnažím se vrátit k nim. Černá křídla hrdě nosím a nad hlavou temná svatozář..." písnička,kterou jsem napsala už před lety...ten učitel nezapomíná.
"Být padlým andělem mi sedí. Nepletu si dobro se zlem,následuji pouze svůj cíl. Až hlasy utichnou já zastavím se a ohlédnu pak spatřím prázdnotu.Každý můj krok ničí zem a s mými nádechy síla boží umíráá...tak uhni ať mohu od toho utéct. Nechci ztratit i tebe..prosím tě...opusť mně a žij v bezpečí" alespoň je ta písnička krátká. Nedokončená.
Všichni se dívají.
Zaraženi sedí v lavicích a mlčí. Nick...on "To ani nedáte na jevo,že zpívá dobře?" řekne stroze vůči třídě,která se rozjásá.
Úlevně vydechnu a jdu si sednout dozadu "Díky...Nicku" pousměji se na něj. Na rtech se mu zjeví skoro neznatelný úsměv "Není za co".
Potom je asi...mé uvažování je přerušeno hlášením ředitele v rozhlasu. Hluboký hlas se rozezní školou "Dnes je vyučování ukončeno. Prosím sbalte si věci a vraťte se na kolej.Opakuji: Konec vyučování,prosím vraťte se na kolej. Konec hlášení...děkuji". Radost,smích,výkřiky se ozývají třídou. Já si poslušně vezmu věci,chytnu Nicka za ruku a táhnu ho do pokoje. V nejvyšším patře budovy se nachází velký pokoj s koupelnou,obývákem i kuchyní.
Jinými slovy menší byt. Zatáhnu ho dovnitř a zavřu dveře "Tak vítej v mém skromném dočasném domově. Nyní i tvém. Ukážu ti,kde co najdeš a do večera ti seženu nějakou postel,aby jsi nemusel spát na jedné se mnou...dost sebou házím. Nerada,bych tě budila" pravím a rozejdu se k velkému pokoji v jehož rohu je místnost s prosklenými dveřmi a hudebními nástroji a mikrofonem "Páni,ty tady máš zkušebnu?" otáže se Nick užasle. Tváře se zabarví slabším odstínem rudé "J-jo. Miluju hudbu".
"Takže..Nicku. Támhle je dost místa pro postel. Skříň vlevo je prázdná tak ji využij. Pokusím se vytvořit ti nějaké soukromí"měním rychle téma.
Zezadu obejme mou maličkost "A musím spát jinde?" zašeptá mi do ucha.
Otočím se směrem k němu "J-já myslím,že jo. Kdyby někdo zjistil,že...třeba máma...umřu." dostanu ze sebe.

Usměje se "Toho se neboj. Nejde o náhodu. Tvůj táta mi pro tebe dal dopis...čti" podá mi bílou obálku s mým jménem.
V dopise stojí : Drahá Ayo, já a tvá matka jsme se rozhodli,že v tvých sedmnácti jsi už dost stará,aby jsi pokračovala v rodiné tradici. Po dokončení školy přeci přijmeš práva nad naší rodinou firmou,což znamená,že se musíš vdát i kvůli zachování rodové linie.Chci,ale aby jsi byla šťastná a proto spolu ty a Nick nějakou dobu budete bydlet v jednom pokoji. Třeba se do něj zamiluješ...S láskou tvůj táta.
"Ty...a já? Ale...je ještě brzy" odmlčím se "Ne že,by jsi se mi nelíbil,ale ani tě neznám..." odstoupím od něj o několik kroků.

"Ayo,slibuji,nebudu dělat nic co nechceš. Ani já o tobě nic nevím...rodiná dohoda...prozatím začneme kamarádsky...ale tvůj táta a můj táta nás oba zabijou,když se nebudeme chovat jako pár minimálně tady v tom pokoji" uklidní Nick moje zděšení.
Kývnu "Jak začít? Nejdřív,bychom si o sobě měli něco říct...chodit s neznámou osobou není dobrý nápad" konstatuji."Jednoduše...nesnáším moc dotazů. Oblíbenné barvy: Černá,modrá,zelená,fialová. Ráda sleduji slunečnou oblohu. Hudba je pro mne moc důležitá. Ráda se učím a čtu knihy. Pokud jde o vlasy...přírodně jsou oříškově hnědé. Mám ráda soukromí. Nikdy nesahej na moje věci bez dovolení. Oběd ti budu připravovat tak se netrap tím,že nemáš nic k jídlu sebou. Občas se věnuji kreslení. Pokud si chceš získat moje srdce...romantickým způsobem to půjde,ale odměřeně. A hlavně...prozatím to bude tajemství." ukončím rychlé shrnutí o své osobě a pokynu rukou ať teď mluví on.
"No..já mám rád klid a ticho. Hudba je,řekněme, fajn. Černá a tyrkysová,ty mám nejraději. Knihy nemusím. Vlasy si nebarvím. Soukromí ocením. Na tvoje věci ani nesáhnu a ty na moje..to je fér. Oběd připravený tebou,děkuji. Taky si někdy kreslím. Nejsem moc velký romantik a naprosto souhlasím." odpoví krátce.
Obejmu ho "Myslím,že si budeme rozumět...trochu" a pustím ho. On si mně přitáhne zpět do objetí "Žádná kamarádská krátká objetí...máme být pár...začneme objímáním" usmyslí si. Hádat se s ním nehodlám. Odstrčím ho a vypravím se ke skříni. Na posteli přistane pár kousků oblečení na běžné nošení. Čas zbavit se uniformy. Černé tílko a černá minisukně.
Opět černé podkolenky s bílími lebkami a boty značky convers...také černé překvapivě. "Nicku...je čas tě sem nastěhovat. Kde máš věci".

Tázavě si prohlédne mé oblečení "Menší sukni nemáš?"
Povzdechnu si "Nikdo mi nebude kecat do stylu oblékání. Drahý Nicku,prosím tě,pokud chceš být mým budoucím manželem, musíš si zvyknout na to jaká jsem a neměnit mně" vezmu klíče a otevírám dveře.
Tiše kráčí za mnou. Před školou stojí auto mého otce. Za volantem sedí jeho řidič "Ahoj Ayo...máš se tady dobře?" otáže se řidič Tomi.
"Ahoj...docela ano...vezeš jeho věci?"
Tomi otevře kufr auta a vyndá zavazadla "Chcete to odnést slečno?" zeptá se se smíchem.
"Tomi...neříkej mi tak! Nesnáším to. A ano,prosím..."uraženě na něj kouknu což u něj vyvolá další vlnu smíchu. Oba dva vezmou tři tašky a já jen jeden kufr na kolečkách.
Necháme je u dveří. Vezmu menší hadřík,namočím ho a utřu prach uvnitř prázdné skříně. Poličky utřu ještě suchým hadrem.

Nick: Má tak krátkou sukni. Pokaždé když se natáhne dozadu do skříně jsou jí vidět modré kalhotky s černými proužky. Jak mám vydržet? Bože,co je tohle za druh trestu!?
"Ayo,jdu na vzduch".

"Nicku??" kouknu tázavě na zavírající se dveře. Pohled mi sjede k taškám. Na jedné je označení třička. Rozepnu ji a pustím se do skládání. Snad se nebude zlobit. Po úhledném složení všech triček se vrhnu na tašku s kalhotami. Pečlivě poskládám oblečení ze všech tašek. Kufru se ani nedotknu,protože na něm úplně září nálepka "neotvírat!!"
převléknu se do oblečení na doma. Lehnu si na postel,vezmu si brýle a začtu se do knihy. Později si zalezu do zkušebny a zazpívám si "Love me like you do Lolololove me like you do love me like do Touche me like you do Toutoutouche me like you do What are you waiting for?" v tu chvíli přijde Nick,ale já si to neuvědomím. Usměvavě poslouchá "Love me like you do lololove me like you do love me like you do touche me like you do toutoutouche me like you do what are you waiting foooor??"
Přeruší mně až tím že vleze do zkušebny za mnou a povalí mne na zem "Můžu se inspirovat tou písní?" ptá se.
Celá rudá odvrátím pohled "J-j-já nevím. Chtěla jsem si jen zazpívat písničku z filmu" snažím se z toho vymluvit.

Pohladí mne lehce po tváři "Já už se zamiloval co ty?" Naprosto mi došla slova. "Řekneš mi to,Ayo?"
Zhluboka se nadechnu a pokusím se sekládat pár slov "A-ano. Slíbil si,že se nedostaneme do trapné situace...a nyní jsi takto nade mnou a já se stydím...slez". Udělá přesný opak a najde si moje rty. Nejdřív se snažím ho odstrčit,ale pak se vzdám a pokusím se polibek oplácet.Nikdo mu asi neřekl,že je tohle má první pusa...rukou mi sjede na bok. Vydechnu do polibku. Oddálí se "Tak moc citlivá? To mi připomíná...od kdy máš tetování?" Musí se ptát!!!? "Nechala jsem se tetovat,abych tátovi ukázala,že mi nemůže přikázat a nalinkovat celý život...od té doby chodím sem a bydlím tady za trest" zvídavě na něj pohlédnu "Citlivá? Žádné zkoušení jak moc nebude"
Smutně mně sleduje "Tahle noc bude nejtěžší v mém životě..." konečně sleze a odejde.
Zůstanu ležet a vydýchám právě proběhlou situaci. Nejtěžší?
Ani ne za pár minut se vrátí se sklenkami limonády "Tady" podá mi jednu "Musíš mít žízeň".
Spokojeně přiložím své rty ke skleničce. Osvěžující malinová limonáda. Oddálím sklenku od svých rtů "Proč jsi před tím přestal? Nemohu odmítnout jako tvoje snoubenka. Je to tradice." hledím na svůj odraz v hladině růžové tekutiny.
"Protože tě nebudu nutit. Není hezké využít závazku dohodnutého rodiči a dělat s dívkou cokoli chci. Počkám si na svolení,třeba i na svolení dívat se na tebe" zadívá se mi do očí "Stanov si hranice a já je dodržím,slibuji".

Zaváhám "Příště si dej pozor...to byla moje první pusa". Jeho vítězný úsměv mi na tváři vykouzlil uražený výraz. "Já jsem nevinný" zasměje se.
"Asi jako vlk převlečený za beránka" já si tu poznámku nedokázala odpustit. Venku se již pomalu ztmívalo.
"Ehm...kdo se půjde vykoupak první?" ptám se zdvořile. Letmo se dotkne mé ruky. "Běž ty. Já si vybalím ten kufr...díky,že jsi ho neotevřela".
Opřu se mu o rameno "Ještě umím číst. Uvnitř je něco důležitého ne? Nebudu ti narušovat soukromí" s tím se zvednu a odkráčím si ze skříně vyndat svojí oblíbenou noční košilku a kalhotky. Čas se vykoupat. Zapnu sprchu. Proud teplé vody hladí mou kůži.Šampon si vmasíruji do vlasů a opláchnu.
Tělo něžnými doteky umyji a vylezu ze sprchy.Utřu se,obléknu a v průhledném oblečení na spaní vyjdu z koupelny. Mokré vlasy se mi lepí ke kůži a studí. Nick zvedne hlavu "Ty mně chceš zabít co? Asi budu spát na zemi".
Chvíli nechápu a pak mi to dojde "Promiň mi,nic jiného nemám. Na zem nemusíš. Nějak to zvládneme" přisednu si k němu na postel. Proplete si se mnou prsty "Neuhlehčuješ mi to" otře se mi o rty a svalí nás na postel. Zase je nade mnou. "Nicku? Počkej...co děláš?" dívám se vyděšeně,ale doufám,že nepřestane. "Mám přestat?" zaváhá a povolí stisk na mém zápěstí.

"Ne. Jen,nezajdi moc daleko" poprosím ho.
Skloní se k mému obličeji "Jsi si jistá?". Očima naznačím,že se bojím,ale jinak ano.Svými rty přejede přes mé k ucho a od ucha na krk. Slastně vydechnu. Sladkými polibky zasypává můj krk.
Pustí mi ruce a přesouvá je na boky,což donutí má ústa se otevřít a vydat další vzdychnutí.
Zašeptá mi do ouška "Zníš tak sladce,nutí mě to chtít víc".
Levou rukou mi vjede mezi nohy,ale pod kalhotky se zatím neodvážil. "T-tam radši ne. Někdo uslyší moje vzdychání." Dám nohy k sobě. Vklíní mezi mé nohy koleno a donutí mě dát je víc od sebe. Prsty přejíždí přes mé kalhotky. Dráždění je nesnesitelně příjemné. Z mích úst vycházejí dost hlasité stény. Slastně přimhouřím oči. "Jsi nádherná" řekne mi potěšeně.


Nick: Víc...chci ji slyšet víc. Dnes se musím držet,nemohu s ní mít sex. Počkám. Ona mi určitě řekne když bude připravená. Jdu na ni rychle,ale ona...ona

Chytím se ho "Nicku...j-já už...ne-nemů-žu" vydechnu mezi stény. Olízne mi ouško "Nezadržuj to". Se zasténáním dojdu k vrcholu a těžce oddechuji "Ty..." přitáhnu si ho k sobě "Tohle nemůžeš,chci pak víc" přisaji se k jeho rtům. On mi stáhne kalhotky a já zrudnu "P-počkej,vrať mi je". Hodí je kamsi za sebe "Ne...nevydržím to. Neříkej,že chceš víc nebo udělám něco co nechci,ne dnes" palcem pohladí mé rty. "Nicku,nevydržím čekat. Udělal jsi mě. Stydím se a bojím se. Moje poprvé ti patří už kvůli tomu,že já chci".
Bez varování mi sundá košilku pod,kterou nic nemám "Nedívej se tak" rukama si zakrývám rozkrok a prsa. Sundá si triko a kalhoty. Ty boxerky dávají vyniknout velikosti jeho...p-penisu. Lehne si nade mě tedy mezi mé nohy a ruce mi chytí nad hlavou "Dokonalá" poznamená. Pečlivě si prohlíží celé tělo.
Nick: Má jemnou kůži. Ty rudá líčka a její nejvíc intimní místa vypadají tak...Moje chlouba touží po vniknutí do tohoto překrásného těla. Chci ji donutit vzdychat jen pro mé potěšení. Srdce mi bije jako o závod.

V břiše mi šílí hejno motýlů. "Nicku. Dost prohlížení. To stačí".
"Máš pravdu Ayo,dotek je lepší" přesune svou péči na mojí hruď. Jazykem obkrouží moji bradavku s lehkým stiskem mezi zuby,druhou promne mezi prsty. "Ah!ummh" prohnu se v zádech.
Vtřebávám příchod slasti do celého těla. Krátkou dobu pokračuje a pak se oddálí "Mohu dovnitř?" prsty přejede k mé mušličce. "Opatrně můžeš" připravím si ruku na ústa,kterou ihned dá pryč.
Jedním prstem vnikne do mého těla a pátrá po mém citlivém místečku,které na sebe nenechá dlouho čekat a ozve se. Roztáhnu nohy. Přitáhnu ho k sobě a své stény utlumím jeho rty. Znovu se odtáhne "Nemůžu čekat...ale tohle rozhodnutí je na tobě" očima sjedu po jeho těle.Jeho chlouba přímo touží po vysvobození z boxerek. Sex hned první den? To není dobrý nápad,ale...ale já ho chci! Jsem si jistá? Ano,jsem!! "Neboj...chci to...chci tebe"prohlásím toužebně. Radostně se zbaví boxerek "Může to malinko bolet...budu,co nejvíce něžný".
Opatrně začně pronikat do mého těla. Sbohem panenství. Když se konečně dostane úplně dovnitř,na postel dopadne pár kapek krve. Spozorní "Jsi v pořádku? Nebolí to moc?"
Hluboce se nadechnu "Pokračuj...začal jsi tak to dokonči". Dá mi pár chvil na zvyknutí než se rozpohybuje v mém těle.
Nemohl si odpustit pár slov "Jsi nádherná,nádherně těsná...skvělý pocit". Z mých úst vychází pouze vzdychání a sténání. Svýjím se pod ním slastí.Již přiráží tvrdě. Má mysl se rozplynula. Nevím jak dlouho to bylo,ale "Ayo,já už...budu" zašeptá mi. "Prosím,dovnitř ne!" na tuto žádost vyklouzne ven a jeho teplé sperma dopadne na mou kůži. Odkráčí do koupelny. Vrátí se s ručníkem. Utírá mou pokožku od svého semene "Pardon" uculí se.
Zvednu se,obejmu ho "Omlouváš se za co? Poslechl jsi moji prosbu. Pojďme si lehnout..." natáhnu se pro kalhotky na zemi a pro košilku. Obléknu se. On sám se převlékne do pyžama. Ulehneme do mojí,ne,naší velké postele. Zakryjeme se. Přitáhne si mne do náruče "Dobrou noc".
Zamumlám cosi nesrozumitelného. Tiše oddychuji a vnímám hlazení po vlasech.
**
O pár hodin později,dvě ráno

S výkřikem si sednu. Zase noční můra? Nick se lekne "Je ti něco? V pořádku,zlatíčko?"
Obejme mou maličkost "Zlý sen?"
Opřu se o něj "Varovala jsem tě,že sebou házím...nic mi není".
Úlevně vydechne. Položí nás zpět do peřin. Přikryje. Políbí mi čelo. Hlavu si opírám o hruď svého snoubence. Řekl zlatíčko? Ze spaní se usmívám.
Tvrdý spánek nás odvedl do říše snů.
**
Sedm ráno,čas vstávat do školy

Zvonění budíku,nemilé probuzení. Větší překvapení je prázdné místo po mé pravici "Nicku?" Rozhlížím se po pokoji. Otevře dveře "Dobré ráno" donese mi tác se snídaní i pro něj. Sedne si na kraj postele "Čas na snídani. Doufám,že ti bude chutnat".
Užasle se dívám na skvěle vypadající vafle se šlehačkou,která maskuje jahodový džem. Na talíři jsou i kousky jahod. K tomu šálek čaje. Uchopím vidličku. První sousto "Výborné" usměji se. Za odměnu dostane pusu na
tvář. Sluníčko prosvítá závěsy. Po lahodné snídani se převléknu do uniformy,upravím a vyčistím si zuby. Nyní vypadám jako člověk. Nick nepotřeboval tolik času na úpravu.Ještě rychle nachystám krabičky s obědem. Naštěstí mývám jídlo přichystané vždy dopředu. Spojím krátce naše rty než opustíme ten malý byteček. "Musíme to tajit po tom včerejšku?" ptá se zklamaně. Nejistota zaplavila moji mysl. "Jestli nechceš tak ne" usoudím nakonec. Vyjdeme ven. Tichými chodbami se blížíme ke třídě. Chytí mně za ruku. Studenti se na nás vyjeveně koukají jako kdyby před nimi stál osobně Chuck Noris a nabízel jim zadarmo lísky do kina s občerstvením zdarma. Nikdo se ani nepohne,nevydá ani hlásku.
Než se před nás postaví nejoblíbenější kluk na škole "Hele frajere,o tuhle holku se snažím už dva roky. Vodpal od ní" začne se povyšovat. Ubožák. Ukážu Nickovi rukou ať to nechá na mě. Stoupnu si přímo k němu a řeknu mu "Tak hele,ty ubožáku...o tom s kým jsem rozhoduju já.
A jestli má někdo vodpálit tak ty. Jaksi náhodou mluvíš na mýho snoubence" zavřu tak,že to slyšela snad celá škola. Tomu idiotovi spadne čelist "Snoubenec?"
Vítězně kývnu "Jo,snoubenec. Máme dokonce stejný pokoj".Otočí nasraný pohled na Nicka "Tímhle to nekončí".
Nick si odkašle "Ano,končí. Sleduj" s tím mě políbí a chytí za zadek,aby mu dal najevo,že pro něj tu není místo. Nadšeně spolupracuji.Pohledy studentů se strnule dívají na nás. Zvonění...oddálíme se od sebe. Se spokojenými výrazy si jdeme sednout do lavice. Učitel vstoupí do třídy...pomoc=matika. Je jedno,jak dobrá jsem v jiných předmětech. Matika mi nejde. Držím se na čtyřce už docela dlouho. Trojka,by mi pomohla,ale nerozumím v té algebře vůbec ničemu.
**
(sorry,matiku nesnesu ani tady xD) přestávka

"Ayo,ahoj" sedá si ke mě má jediná kamarádka ve třídě. "Ahoj,Lily. Jak se máš? Prý jsi byla nemocná".
"Docela dobře. To víš chřipka...a co ty? Slyšela jsem,že jsi zasnoubená" podívá se na mě docela děsivě,zvídavě.
Začervenám se "J-jo. Ehm,Nicku?" Nick si sedne k nám "Takže...Lily, toto je můj snoubenec,Nick. Nicku,toto je moje jediná kamarádka,Lily" představím je a víc neřeším. Nick k ní natáhne ruku "Rád tě poznávám". Ona mu váhavě podání ruky oplatí "Já tebe taky".
Samozřejmě ona připomíná můj přesný opak-chytrá,slušná,drobná, rozkošná a hlavně,kdyby to šlo nad hlavou,by jí svítila svatozář.
Přestávku se rozhodla celou prodiskutovat. Zvědavá toť dívka "Ehm" odkašle si a ztiší hlas "A spali jste už spolu?"
"C-co to je za dotaz? Na tohle se nemůžeš jen tak ptát" snaha vymluvit se mi nevychází. Nick si zachoval chladnou hlavu "Možná,že i jo"ušklíbne se. Lily kmitá očima z jednoho na druhého " Fajn,gratuluji k zasnoubení". Achjo...ona...ona...bože můj.Proč zrovna já?Nakonec se usměji "A co ty,Lily? Máš někoho...aspoň někoho kdo se ti líbí?"
Smutně kývne hlavou "Ale on má oči jen pro ni" ukáže na jednu ze zdejších namyšlených holek.
Jmenuje se Saemi a je to mega blbka. "Až mu dojde jak je blbá tak třeba bude s tebou" řeknu jí optimisticky. Nick si odkašle a podívá se na mě "Dáma,by ani takové slovo používat neměla".
Uculím se "Znám i horší". Zazvoní na hodinu literatury. Do třídy vejde již dříve zmíněná třídní učitelka "Dnes budeme brát starověké Řecko". Skvěle,to je moje téma! "Takže třído...kdo napsal Illias a Odysea?" ptá se sladkým hlasem. Zvednu ruku a odpovím "Homér"
"Slečno Hirashimi o vašich vědomostech nepochybuji,ale dejte šanci ostatním. Vím,že dnes budete vědět odpovědi na všechny mé otázky tak se prosím hlašte jen,když nikdo nebude vědět" usměje se na mně a vyvolá jiného žáka.Hodina proběhla celkem v klidu. Poslední dotaz zněl "Kdo řekl,že "zákon je rozum zbavený vášně"?"
Zvídavě se rozhlédnu. Nikdo se nahlásí až na mou maličkost "Aristoteles" odpovím vesele. Probodnou mne zelené oči paní učitelky "Netušila jsem,že víte i tohle". Zvonek hlásí konec druhé hodiny a přestávku následovanou tělocvikem.
**
Tělocvik (nechce se mi uvádět další přestávku XD)

Naštěstí každý může mít úbor jaký chce. Já zvolila tílko a kraťásky. Rychlá rozcvička. Běháme štafetu. První řada jsou kluci a druhá holky. Štafetu mi předává nejrychlejší kluk ze třídy,Leo. Učitel zapíská na píšťalku a pánové se rozeběhnou. Leo doběhne první a předá štafetu. Vystartuji vší silou. Z holek nejsem nejlepší,ale využívám náskok. Spolužačka mně předběhla jenže zakopla. Při snaze se jí vyhnout se mi podařilo ji přeletět a dopadnout na zem. Zařvu bolestí. Au,moje rameno. První se nade mnou sklání Nick "Ayo,co je ti? Co tě bolí?" chytí mě do náruče. "Rameno...moje rameno". Zvedne celé mé tělo,jako bych nic nevážila a odchází na ošetřovnu. Cestou se snaží odvést mou pozornost od bolesti uklidňujícími slovy "Vydrž ještě. Za chvíli tam budeme,všechno bude v pořádku uvidíš" v jeho hlase zaznamenávám nepatrné chvění z obav.
**
Ošetřovna

Lékařka mi prohlíží ruku a rameno pak si povzdychne "Je vykloubené. Pošleme tě na chvíli do nemocnice. Nahodí ho zpět a dostaneš patřičné ošetřní. Poté se můžeš vrátit do školy. Pár dní nesmíš rameno nijak namáhat.Nick,jakož to tvůj snoubenec pojede s tebou. Tvým rodičům se právě volá. Určitě nestihnou přijet" dokončí vysvětlení. Sklesle se dívám na bolavé rameno. Zvednu se "Děkuji. Zatím počkám ve svém pokoji. Odpočinu si a najím se než si pro mě sanitka přijede". Lékařka přikývne. Vyjdu ven. "Um...je vykloubené" řeknu Nickovi. Ten se zamračí a přitáhne si mě "Musíš být opatrná...co teď budu dělat? Budu muset být příšerně opatrný. Ale já tě chci".
Po jeho slovech se mi do tváří nahrnula horkost. Pomalu mi rukama přejel po těle . Vzal si mé rty a zase promluvil "Půjdeme do pokoje?"
Přikývla jsem a rozešla se k pokoji. Dojdu tam a on hned za mnou. Otevře mi dveře,poté je zamkne a vede nás rovnou do pokoje. Polží mně pomalu na postel. Opatrně mi vyhrne tílko od úboru a stáhne kraťásky. Chvilinku si prohlíží mé tělo a zkoumá dnešní barvu mých kalhotek. Mimochodem...bílé s malou mašličkou na okraji. Horko zaplaví mé tělo. První dotek a tělem mi projede elektrický výboj vzrušení. Zachvěji se.
Přes boky hlazením až na prsa. Vyhrne mi podprsenku. Poraněnou ruku nechá na místě. Trošinku překáží,ale on se jistě bojí,aby mě pohyb s ní nebolel."Ayo..."vydechne tiše.

Přiblíží se k mým rtům. Pootevřu ústa. Jeho jazyk vklouzne do mé pusinky a hledá ten můj. Jeho ruka se zatím věnuje mému hrudníku.
Oddálí se dívá se mi do očí "Nemůžu se dočkat až tě ošetří. Pak si s tebou večer pěkně pohraju" ďábelsky se usměje. "Nicku...Já...asi potom." Zhluboka se nadechnu "Nejspíš se pokusím spát tak si asi hrát nebudeme...promiň mi". Podívá se na mě tím nejsmutnějším pohledem co jsem kdy viděla "Fajn,fajn...tak budeme" vykřiknu polekaně. Vítězně se usměje "Já věděl,že budeš souhlasit". "Ten tvůj pohled se dá považovat za vydírání" uraženě pozoruju jeho tvář. Ale co...chci to taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama