Ať se mi to nezdá

23. listopadu 2015 v 14:08 | ay-chan |  hentai (neboli-hetero XD )



Jmenuju se Asaki. K mojí smůle...jsem holka. Moc se tak nechovám,ale oblíkat se tak mi nevadí. Každý den chodím vypomáhat do jednoho hotelu jako servírka. Pět hvězd...takže to dá docela zabrat. Um...asi,bych mohla říct jak vypadám co? No...Vlasy černý,oči modrý až tyrkysový. Měřím 170cm. Mám tetování přes celý záda a rozhodně se za něj nestydím. Kdo,by se taky styděl za draka,že? Nosím docela odhalující oblečení. Ale nejsem zase prostituka jasné!! Je mi 19. Z rodiny mi zůstal jen táta a ten je bůh ví kde a možná ani on neví. Oblékám si zásadně černou,jsem zapomněla zmínit. Dnes mám směnu 12 hodin od osmi do osmi...no není to super?

Ráno jsem tam přišla,oblékla si uniformu (černá vesta,černé kalhoty,bílá košile,zlatá kravata a černé boty).
Upravím si vlasy a jdu na to. Beru tác a uklízím ze stolů. Jdu na plno. Dnes si vysloužím pochvalu,určitě jo. Náhle do mně narazí host. Padám,ale někdo mě chytil. Otevřu oči a dívám se do tváře svého zachránce. Taky zaměstanec...vidím ho poprvé. Krásné tmavé vlasy zakrývající mu jedno oko. Druhé je jak vidím hnědé. Vypadá...úžasně. Po chviličce už jsou u nás moje kamarádky co jsem si tu našla "Asaki!! Není ti nic?" vyjekne Clér (taková vyšší bloncka) a hned za ní slyším Ariu (drobná brunetka...roztomilá) "Asaki...co se stalo?"
Nedokážu odpovědět. Ten kluk mi pomůže vstát "Neublížila jsi si? Příště zkus jít pomaleji" mile se usměje."N-ne,díky za pomoc. Dám si pozor. Mimochodem,kdo jsi?" vážně netuším,kdo to je.
Podá mi ruku "Jay...dnes jsem tu první den...a ty jsi zřejmě Asaki" zasměje se. "Jo jsem. Ráda tě poznávám" jemně se ukloním. No jo no,zvyk. Pocházím z japonska a žiji ve španělsku.Udiveně si prohlédne můj obličej "Ty jsi japonka? Já jsem taky z japonska" říká vesele. Skloním pohled dolů a začervenám se. Pak si všimnu,že mi u košila chybí dva knoflíčky a je mi vidět podprsenka. Zakryji místo rukama. "Um,děje se něco? Roztrhla se ti košile? Máš jinou?" Jay se ptá,jakoby se nic nedělo.Jen zavrtím hlavou.

Chytí mi jednu ruka táhne mě za sebou "Tak já ti půjčím svojí...věci mám v jídelně honem". Následuji ho s čím dál víc rudým obličejem. V jídelně je opravdu taška s jeho věcmi. Vyndá z ní košili a podá mi ji "Převlékni se,počkám venku". Je tu horko nebo se mi to zdá?
Skloní se ke mně a přiloží mi své čelo na mé "Máš horečku. Měla,by jsi jít domů" říká to tak starostlivě. "Nemůžu. Dnes jsou tu dvě akce. Musím tu být. Tenhle týden mám mít dovolenou kvůli nemoci,ale včera mi řekli,že potřebují pomoc" dívám se mu do očí.
Povzdychne si a chytí mou ruku "Budu tě hlídat. Kdyby ti bylo zle řekni mi. Odvezu tě domů,když ti bude špatně". Všechna krev z těla se mi nahrnula do tváří. Přikývnu. Ještě z tašky vyndá paralen a dojde mi pro vodu. Poslušně si vezmu lék. Chce odejít,ale já ho nenechám "Prosím...jestli mě tu při oblékání nachytá manažer...nechci být sama,bojím se". Ocitám se v jeho objetí "Čeho se bojíš? Dělá ti něco?"
Proč mu to říkám? Co se se mnou děje? Najednou jsem hrozně křehká.
"Jo...dělá."vzlyknu "Nemám skříňku tak se převlékám v jeho kanceláři. Dotýká se mě. Je mi z toho zle,ale nemůžu se nijak bránit. Jediné štěstí je,že jsem ještě pořád panna...kvůli němu se bojím. Bojím se ho,určitě mi to udělá" rozbrečím se. Jay si mně přitiskne blíž "Neboj se...tak já se jen otočím..slibuji,neublíží ti". Hladí mě po vlasech.

Za námi se ozve hlas "Ale,ale Asaki. Ty jsi si na moji pozornost stěžovala? Asi ti budu muset ukázat,proč to nemáš dělat" usměje se děsivě manažer a vytrhne mé tělo ze sevření rukou Jaye. Drží mi vlasy a šeptá mi do ucha "Tvým trestem bude,že se na to on bude dívat". Snažím se mu vytrhnout. Nemůžu bolí to,moje vlasy.
"A ty,chlapečku. Sedni si...pomalu a dej ruce za záda" přistoupí k již sedícímu Jayovi a sváže mu ruce svou kravatou "To,kdyby tě napadla nějaká hloupost". Mezitím mi pustí vlasy. Chytí mou maličkost pod krkem. Strhá mi oblečení "Jayi...nedívej se prosím" řeknu rychle než mi manažer zaváže mojí kravatu přes pusu. Donutí mě sednout si na židli hned proti Jayovi. Ruce mi sváže páskem. Dřepne si za mě a roztáhne mi nohy co nejvíc od sebe. Posune mou židli. Nohy Jaye mi blokují možnost ty mé dát zase k sobě. Manažer tiše říká "Jen si ji prohlédni. Je nádherná. To tělo...ta prsa,velikost C, aby jsi věděl. Ale je toho víc. Jemná kůže. Nejdůležitější je ta část mezi nohama,dívej." zvedne se a skloní mu hlavu,aby viděl. Mám slzy na krajíčku. Dívá se,viděl moji...
"Omlouvám se,Asaki. Nestihl jsem zavřít oči,neochránil jsem tě" šeptl. Manažer se jen zasmál "A zavírat je nebudeš. Když je zavřeš vezmu si ji. Zasunu do ní svůj penis a znásilním ji, jasné?"

Jay pokorně skloní hlavu "Jasné,jen jí neubližuj. Je nemocná...má horečku. Prosím". Manažer přikývne. Opět si stoupne za mou židli. Pomalu mi ruka jezdí po těle. Jay jen zlomeně pozoruje jeho ruce. Po zarudlých tvářích mi stékají slzy. Ruce se zastaví "Mám nápad. Budeš se jí dotýkat ty. A neodmítej...nebo se jí něco stane". Rychle uvolní Jayovi ruce. Donutí ho kleknout si mezi mé nohy. On jenom řekne "Odpust mi to. Pokusím se být něžný". Jemně prsty dráždí mé bradavky. Zasténám přes kravatu. Rty zanechává vlhkou cestičku na mém břiše. Chvěji se pod jeho doteky. Horko se rozlévá mým tělem. Dojde až k mému rozkroku a podívá se mi do očí. Kývnu,aby pokračoval. Od něj se mi ty doteky líbí. Jazykem mi podráždí klitoris. Podaří se mi ohnout k němu a kravata mi uvolní ústa "Jestli to dobře dopadne...necháš si mně?" šeptám mu. S údivem sleduje mou tvář než odpoví "Když mě budeš chtít". Pak pokračuje. Přidá ještě prsty uvnitř mě. Nemůžu... "Dost...už nemůžu,budu" vyjeknu. Manažer se ušklíbne "Jen se udělej".
Hlasité zasténání prořízne místnost a já se udělám...jak trapné. Manažer přistoupí blíž "Za tuhle podívanou vás nechám jít. Půjdu si najít někoho jiného...ona už má tebe" s těmito slovy opouští místnost.
"Asaki...omlouvám se" Jay mi osvobodí ruce a mé tělo ukryje do své náhradní košile. "Neomlouvej se mi. Od něj se mi ty doteky hnusí,ale od tebe jsou příjemné...necháš si mě tedy?" usměji se na něj se stále zčervenalými líčky.
"Ano,jestli chceš takového kluka jako jsem já" ušklíbne se rošťácky. Schoulím se mu do náruče. Zvedne se i se mnou v náruči. Pomůže mi se obléct a jde do restaurace za zástupkyní manažera "Mohu prosím odvézt slečnu Asaki domů? Má horečku,nevypadá to moc dobře...asi chřipka".
Zástupkyně po něm hodí výraz typu a co já s tím? "Odvez ji. Jenom řekni mi...Je nemocná,ale je tu ještě jeden důvod,že? Manažer ji obtěžoval?"
On jenom smutně kývne. "Odvez ji a zůstaň s ní. Možná řekl něco,co jí dalo naději,ale on se jí nevzdá" přikáže mu a informuje ho. Jay se vrátí a odvede si mně do auta. Nastartuje a poslušně se nechá navigovat do mého domu.

Zastavíme u velkého moderního domu s velkou zahradou a bazénem. Táta mi ho tu zanechal..."Ty bydlíš tady? Trochu velký..." uculí se Jay.
"Nechal mi ho tu táta...než se rozhodl vypařit. Netuším,kde je. A nikoho z rodiny už nemám. Nevadí mi to. Staral se o mě dost dlouho. Zaslouží si být i sám. " odpovím mu milounce s ospalým podtónem v hlase. Chytí mi bradu a otočí mi hlavu k němu "Jsi opravdu nádherná...už nebudeš sama" přiblíží se svými rty k těm mým. Něžný a přes to vášnivý polibek. Elektrické výboje projeli od rtů až ke konečkům prstů u nohou a zpět mým tělem. Jazykem mi zatlačí na zuby a já poslušně pootevřu ústa. Polibek se prodloužil i prohloubil. Něžnost s jakou mne líbá je úžasná a příjemná. Chvěje se mi dech. Ruce přesune na boky. Přitáhne si mne blíž. Na chvíli se odtáhnu "Nakazím tě. Onemocníš taky". Zamračí se "Neboj se. Nevadí mi to. Raději si,ale pojď lehnout. Uvařím ti čaj,ano?"
Uvolněně přikývnu. Vylezeme z auta a zamíříme ke dveřím. Odemknu a zamířím nahoru do patra "Zavři prosím. Osprchuju se" odmlčím se "Čaj je v kuchyni na poličce hned vedle cukru".

Cestou se ještě stavím v pokoji pro čisté oblečení. V koupelně si pustím příjemně teplou vodu. V hrudi mi stále zběsile bije srdce po tom polibku. Je tohle láska nebo sen? Pomalu ze sprchy zase vylezu a jemnými doteky si ručníkem utírám tělo. Ručník si dám okolo těla.
"Asaki? Čaj je hotový..." pootevře dveře,ale nedívá se. "Jayi...díky. Um...zavřeš prosím? Mám na sobě ručník..." začervenám se. Neposlechne a jde za mnou. Chytí mně za pas. "Omlouvám se. Musel jsem tě tak vidět. Nádherná...víc,něž jsem čekal" smyslně zašeptá.Absolutně zrudnu. Svými rty a jazykem mi dělá vlhkou cestičku na krku. "Ah...t-tam...ne" vzdychnu tiše. Zabrání mi ho odstrčit a dál opečovává mou kůži. Pevně držím ručník,aby mi nespadl. "Znáš mně jen si to nepamatuješ" šeptne a to už mi nedá a odstrčím ho "Cože? Vysvětluj!" podezíravě si ho měřím očima.
"Jsem ten malej kluk co bydlel přes ulici. Sice je to asi deset let zpátky a taky pořád vypadáš starší i když nejsi,ale já tě musel najít...zamiloval jsem se do tebe už tehdy a ty jsi mi něco slíbila."
Překvapeně zírám "Ty jsi...Setsu Jay? Bože! To jsi to nemohl říct dřív ty pitomče?" obejmu ho " Taky jsem tě hledala. Malíčkový slib...že na tebe počkám a budu tvoje...nevěřím,že si to pamatuješ" raději si vezmu věci a jdu do pokoje "Ale nespěchej na mně tak..." dodám ještě než zmizím.
Oblečená do pyžama seběhnu do kuchyně "Díky za čaj" posadím se a pomalými doušky si vychutnávám rudou tekutinu. Sedí naproti. "Slyšel jsem,že jsi už nějaký ten vztah měla...já taky,abych pravdu řekl. Nechtěl jsem se vrátit bez zkušeností...ale...nikdy jsem s žádnou nezašel tak daleko jako chci zajít s tebou. Takže...začnu žádostí o to,abych tu mohl bydlet. Nemám kam jít" říká mi s až ledovým klidem. "No tak jo" odkývu mu to okamžitě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luczi Luczi | Web | 13. listopadu 2016 v 14:44 | Reagovat

To jako vážně? Když už píšeš na internet, alespoň si po sobě zkontroluj chyby. Tvoje články by pak možná měly úroveň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama